O knize: 1986 / „Sedm krás“ – Nizamiho čtvrtá báseň z jeho nesmrtelné „Pěti“ – se výrazně liší od ostatních básní. Spolu s popisem života a činů starověkého íránského krále Bahráma obsahuje pohádky vyprávěné sedmi ženami Bahráma - sedmi princeznami ze sedmi zemí světa, žijících v sedmi palácích, z nichž každý má svou vlastní barvu. , odpovídající určitému dni v týdnu. Symbolika a fantastické prvky povídek se prolínají s popisy reality. Stejně jako v jiných básních hlásá Nizami v „Sedmi krásách“ ideály spravedlnosti a dobra. Nizami se v básni vrací k problému odpovědnosti vládce za své poddané. Být nositelem nejvyšší moci, tvrdí básník, neznamená mít se dobře. Neomezená práva jsou dána panovníkovi současně s jeho povinnostmi vůči zemi a svým poddaným. Tato myšlenka našla umělecké ztělesnění v popisu života a činů Bahram-Gura, jeho svátků a honů, ve vložených povídkách..